Montáž v pátek 11. září. Voláme třikrát hurá, budeme mít plyn, i když zatím jen ve skříňce na hranici pozemku. V inkriminovaný den si jako kingové srkáme na dvoře ranní kávu, když se od branky ozve „Ty vole Franto, co to je totok? To má byt jako chránička?“ Ach tak, přijeli páni plynaři. Tři chlapi se na nás dívají s výrazem vysloveného despektu! Do téhle roury vám plyn rozhodně nezapojíme, vždyť má stejný průměr jako přívodní trubka, kterou tudy máme protáhnout. Na takové sdělení jsem pro změnu protáhla ksicht já a prohlásila, že nad výkopem stál osobně jejich veliký šéf, vše zkontroloval a proti rozměrům nenamítal ani popel. Měla jsem sto chutí chrstnout těm plynařům kávu do obličeje a pak je zakopat do dvou pečlivě připravených jam. Naštěstí jsem obdařená poměrně slušnou dávkou sebekontroly, takže chlapi odešli bez újmy na zdraví. Okamžitě jsem žhavila linku šéfovi Gasprase – jaké štěstí, že náš hovor nebyl v zájmu „zkvalitňování služeb“ monitorován. Totální fiasko. Plynaři dostali příkaz zanechat nám na dvoře novou chráničku, výstražnou síť do výkopu a odporoučeli se do háje! S Tomem jsme na sebe nechápavě zírali a připadali si, že snad žijeme někde v Urundi Burundi a ne v České republice.

No jo, ale co teď? Obec potřebuje asfaltovat, na opačném konci ulice už frézují starý povrch! Vytáčím číslo firmy na zemní práce. Nepřipadám si ani trochu jako debil, ale opět je prosím, aby přijeli kopat to, co už jsem jim jednou odřekla a křížím prsty i na nohou, aby mě neposlali do prdele. Naštěstí pan majitel měl pochopení, od srdce se mému příběhu zasmál a potvrdil, že v této realitě žije dnes a denně. Jeho denní chléb by mi tedy nechutnal ani se solí, ale co už. Bagr může přijet nejdříve 28. září, ano firma pracuje i ve státní svátek patrona českého národa, který má za nás orodovat. A nemá dát zahynout nám ani budoucím! Tedy, firmy typu Gasprase ať si klidně zhynou!

V den české státnosti přijíždí bagřík, nákladní Tatra a tři odhodlaní muži včetně šéfa firmy. Svatej Vašek nám teda poslal nejlepší možný počasí, slovy klasika: od rána chčije a chčije. Chlapy to ale nerozhází! Bagr zakusuje svou lžíci do asfaltu a postupuje od domu směrem k louce. Zhruba po metru naráží na betonovou kanalizační skruž, takže veškerá mechanizace se může jít vycpat, chlapi musejí do výkopu a pěkně všechno hloubit ručně. Prší jim na záda, my se snažíme nad nimi alespoň držet obří deštníky. Co flek musejí z výkopu vykyblovávat vodu, aby se nebrodili. Vyprávíme jim o naší bájné chráničce, která podle slov původní majitelky měla být dovedena až na samou hranici pozemku. Borci se nenechají odradit a se zarputilostí a vytrvalostí buldoka hledají. Ručně podkopávají kanalizační potrubí, a když už jim říkáme, ať se na vše vys***u a normálně přebagrují celou silnici, jeden z nich ještě naposledy máchne krumpáčem a chráničku najde. A víte, kde ta mrcha byla? Nějaký inteligent ji před třiceti lety dovedl přesně doprostřed pod kanalizační rouru, kde ji ukončil! Fakt prudce lišácké řešení! Všichni jsme ale rádi, nemusíme překopávat celou vozovku. S plynaři jsme se dohodli, že od hlavního řádu směrem k domu protáhneme chráničku novou, skrze tu objevenou, výkop zasypeme, silničáři vyasfaltují, všichni budou happy a plynaři nás přijdou připojit, až bude čas.

Triumfálně přinášíme chráničku, aby nám bagrista sdělil, že je krátká. Nedosáhne od hlavního plynovodu přes celou silnici až na hranici pozemku! To už fakt nevymyslíš. Když beru do mokré, zablácené ruky telefon a vytáčím šéfa Gasprase, stává se ze mě hysterická fúrie. To jste opravdu tak neschopní a neumíte si ani změřit vzdálenost od plynovodu k hranici pozemku??? Žádná omluva, jen suché sdělení, že máme chráničku usadit, kam dosáhne a silnici nezahazovat. Chránička se stěží došplhala do 3/4 silnice, takže jen tak tak vykoukla pod kanalizačním potrubím! Jediné, co jsme v tom urputném neutuchajícím dešti mohli udělat, bylo označit výkop reflexními prvky a doufat, že do něj nikdo nezahučí!

Následovalo několik dalších nelibých telefonátů šéfovi Gasprase. Prohlášení, že plynaři nemají na naši přípojku čas a jestli vůbec, tak za 10 dní byla očividně ta nejhorší odpověď, kterou mohl zvolit. Vzteklá a hádavá část mého já opět vyplula na povrch a chrlila ze sebe tisíc a jeden důvod, co všechno Gasprase udělalo špatně. Není to moje obvyklá vyjednávací taktika, ale zde už opravdu nešlo jinak. Naštěstí ale vše zafungovalo, druhý den přijeli plynaři a připojili nás. Skutečnost, že nás při příjezdu ani nepozdravili, vše dělali mlčky a na naše dotazy odpovídali úsečně, vás, stejně jako tehdy nás, už ani nepřekvapí. Do toho volá starosta obce, kdy jako hodláme zaházet výkop na silnici, silničáři už chtějí asfaltovat. Slibuju, že zítra bude vše nachystané.

Druhého dne ráno přijíždíme, abychom výkop zaházeli. S nelibostí zjišťujeme, že nám jej pilní silničáři zčásti zasypali asfaltovým výbrusem. Jeden z nich má dostatek odvahy a sděluje nám, že do výkopu musíme nasypat výhradně štěrk a suchou hlínu a vše uhutnit, jinak nemůžou nic zaasfaltovat. Jo, ty chytrej, a kde máme vzít asi suchou hlínu? Už skoro 14 dní bez přestání prší! Tom bere do ruky palici a roztlouká naše drahocenné břidličné šutry, které jsme zachránili na pozemku k budoucí výstavbě zídek a sypeme je do výkopu. Kolem osmé večerní končíme naše martýrium s čelovkami na hlavě a mozoly na rukou, ale dali jsme to!

P.S. Když za 14 dní poslali z Gasprase fakturu za provedené práce, naúčtovali si o 3 tisíce víc oproti dohodnuté nabídkové ceně. Jakmile jsem na tuto skutečnost poukázala, hrozně se omlouvali. Účetní si neuvědomila, že nám přípojku realizovali 30. září a omylem nám naúčtovala vyšší ceny říjnové. Dobrá zkouška pozornosti, co říkáte? Gasprase s omluvami snížilo fakturu na původní dohodnutou částku a my jen doufáme, že už se s nimi naše cesty nikdy nezkříží.

Pobavila Vás naše story? Máte též podobné zážitky? Podělte se s námi, budeme moc rádi.