Sedíme na kusu polystyrenu pod košatou korunou ořešáku a koukáme se pod svah, kde ještě před pár týdny stála naše ruina připravená k rekonstrukci. Teď po ní zbyla jen hliněná louka s pár šutry. Původní plány na rekonstrukci se rozplynuly v prachu a odjely na několika korbách Tatry. Stojíme na počátku cesty k úplně novému domu… Rekonstrukce se změnila v totální destrukci! Ptáte se, jak se to vůbec všechno celé semlelo?

Jelikož ruina úplně nesplňovala naše představy o bydlení, rozhodli jsme se ji přestavět k obrazu svému. Součástí rekonstrukce měla být mimo jiné nástavba původního objektu a vytvoření obytného podkroví s výhledem do zahrady. Když jsme se v dubnu 2021 pustili do rozebírání střechy, šlo to jak po másle – ovšem pouze do doby, než přišlo na řadu bourání štítových zdí. K našemu nemilému překvapení na nás po otlučení omítky nekoukaly krásné, červené, pálené cihly, ale jen nevzhledné, šedivé, nepálené kotovice. V hlavě nám začala nesměle problikávat první červená kontrolka. Nevěnovali jsme jí příliš pozornosti a pokračovali dál.

Odstranili jsme veškeré stropní konstrukce a doufali, že zdi v přízemí budou postaveny z pálených cihel, které by byly schopné unést tíhu plánovaného podkroví. Skutečně jsme je našli, a kdybychom je dali všechny dohromady, vyšly by nám možná krásné 3 m2 plochy. Zbytek domu byl ze samých kotovic. Blik, blik rozsvítila se druhá kontrolka – tentokrát už o něco jasněji a intenzivněji. No nic, nebudeme stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, že?

Určitě máme pevné základy, staří fachmani stavěli poctivě, není se čeho bát! Staré rčení říká, důvěřuj, ale prověřuj, proto jsme se rozhodli okolo domu vykopat několik sond. Naše základy směrem do dvora byly impozantní – jedna vrstva kamenů položená přímo na hlíně, na tom trocha malty, jeden šár pálených cihel a už se vesele stavělo. Stavělo z kotovic. Blik, blik, blik za chvíli už bude kontrolka svítit! Základy směrem do ulice byly o trochu fortelnější, tvořily je celkem tři vrstvy kamenů spojené betonem, ale vzhledem k nerovnosti terénu nešlo o základ v zemi, ale vlastně o nadzemní sokl. Kontrolka už svítí a červená barva nabývá na intenzitě!

Když už jsme byli v tom sondování, rozhodli jsme se ještě prozkoumat složení podlah, o kterém jsme od samého počátku měli nevalné mínění. Sbíječkou jsme prorazili tenkou vrstvu betonu. Paráda! Vykoukla na nás hlína, žádná další podlahová vrstva se nekonala.

Stáli jsme uvnitř domu, kontrolka vztekle svítila a nám bylo víc než jasné, že s tímhle materiálem nemá cenu se pouštět do rekonstrukce. Vražedný koktejl neexistujících základů, kotovic a pofidérních podlah nám podřízl větev. Naše domněnky za pár dní potvrdil i statik. Jakmile vyřkl svůj ortel, ze široka se na nás usmál a pogratuloval nám, neboť jsme se právě stali majiteli stavebního pozemku. Ruina musela k zemi…

Poslední květnový den přijel bagr a po domě nebylo za pár hodin ani památky. Bye bye ruino, byli jsme s Tebou rádi!