Jak se nám, jako novopečeným majitelům stavebního pozemku, žije? No přeci báječně! V šanonu máme založené papíry ke schválené hypotéce, která nám vystačí stěží tak na půlku domu. Peníze už netrpělivě poskakují na účtu a křičí, ať je konečně vyplázneme za ten nehorázně předražený stavební materiál. Díky Covide, šeš fakt kámoš do nepohody. Stavební povolení připíchnuté na rozvaděči a jsme jen krůček před podpisem smlouvy se stavební firmou, která se má postarat o naše pevné základy. Za pár dnů začínáme budovat, takže nás čekají jen světlé zítřky zalité sluncem, proložené vysedáváním na kafíčkách s kámoši. No, a u letních grilovaček budeme z rukávů sypat parádní historky o tom, jak naše stavba roste, doslova a do písmene před očima, a na Vánoce se stěhujeme do hotového.

Facka zleva: Prvním pomyslným pohlavkem byl majitel stavební firmy a bagrista v jedné osobě. Když se na pozemku objevil bagr, jásala jsem víc, než kdybych dostala kabelku od Prady. Byl to příslib, že se věci dávají zvolna do chodu a hliněná louka se za pár dní přemění ve staveniště. Bagr se zakousl do části svahu, ve které mělo vyrůst zahradní křídlo našeho domu, a namísto hlíny se v jeho lžíci začaly objevovat břidličné šutry různých velikostí. O nadměrné kamenitosti pozemku jsme měli tak nějak ponětí už od prvopočátku, co jsme zde začali makat. Tvářili jsme se tudíž, že jsme nad věcí a protivné zvuky kovové lžíce škrábající po kameni nás nechávaly naoko chladnými.

Facka zprava: Druhou ťafku nám vrazili dva dělníci z Východu – Vasil a Sergej. Pánové dostali přetěžký úkol. Neboť náš budoucí dům bude stát v řadové zástavbě pocházející z hlubin minulého století, bylo před zahájením stavebních prací nutné zjistit stav základů obou sousedních domů. Pěkně tři sondy nalevo, dvě sondy napravo. A výsledek? Žalostný! Ty levé objevily, že sousedčin dům stojí na stejně kvalitních základech, jako měla naše drahá ruina – vlastně jen na pár vrstvách kamenů prosypaných hlínou. Ty pravé sondy zase odhalily, že soused stavěl rovnou na skále, na budování základů patrně nebyl čas.

Knokaut: Geodeti. Téhle profesi nepřijdu ještě hodně dlouho na jméno (a bůhví, jestli vůbec kdy). Když tihle chlápci s tyčí začali poskakovat po našem pozemku, aby vytyčili hranice budoucího domu a stavební firma se mohla vrhnout do práce, byli samý vtípek a srandička. Po chvíli přestali vtipkovat, pak i mluvit a nakonec se jeden z nich osmělil a sdělil nám, že náš vyprojektovaný dům se nám na pozemek nevleze! Jako fakt??? Nebudu Vás dlouho napínat a vezmu to zkrátka. Geodet, který pozemek vyměřoval jako první, aby poskytl potřebná data architektovi, si jaksi pozapomněl ověřit situaci v katastrální mapě se skutečnou situací na místě a neodhalil, že kus našeho pozemku vlastně leží u souseda za plotem a navíc je z velké části zastavěný jeho černými zděnými přístavbami v nevalné kondici.

Všichni stojíme na rozvrtaném pozemku – já, Tom, majitel stavební firmy alias bagrista, geodeti, Vasil i Sergej a tváříme se napůl nasraně a napůl jak na funuse. Geodeti si bručí pod vousy, že dům se na pozemek nevejde a šijí do vlastních profesních řad. Bagrista si přihodí, že zatímco nás měřiči přivedli téměř k infarktu, ve svahu vykoukl regulérní skalní masiv, který bagr není schopen udolat. Ten šutrák nám leze přímo do místa naší manželské ložnice. Do toho všeho štěstí a radosti vykoukne přes plot soused a začne blekotat něco o tom, že má strach, aby mu k nám nespadly zahradní schodky. Nenávistně na něj syknu: „Myslíš jako ty schody, který máš postavený na našem pozemku?“ Soused vytřeští oči a usoudí, že tu jdou veškeré vtípky stranou a rychle vyklízí zorné pole, patrně ze strachu, abychom snad ten pozemek nechtěli nedejbože vrátit zpět.

Suma sumárum, situace na odstřel. Sousedi nemají základy a k tomu stavěli z kotovic. My máme zase pod pozemkem skálu. Jak z toho všeho ven a nezbláznit se? Původně navržené obvodové základové pasy a propočítaná statika jsou nám teď úplně, ale úplně k ničemu. Těžká technika, která by si se skálou poradila a vyhloubila by základy do potřebné hloubky, je nám zapovězená. Na sbíječku nesmíme ani pomyslet, protože bychom jejími údery rozvibrovali okolní objekty tak, že by v naší obci byly k vidění hned dva tančící domy. Ale byl by to pěknej kozáček! Podbetonování základů sousedních domů je z téhož důvodu zhola nemožné.

Jeden ze sousedů nám zabírá pozemek, kvůli čemuž musíme nechat přepracovat projektovou dokumentaci. Znamená to pro nás zúžení přední části domu a „odskočení“ zahradního křídla o více než půl metru. Říkáte si, že to přece není taková trága, ne? Nebyla by, kdyby kvůli tomu nedošlo ke zmenšení všech místností v křídle a stejně tak terasy. Ono mít a nemít navíc 60 cm v koupelně je docela rozdíl. Ke všemu se musíme rozloučit s manželskou ložnicí v zahradním křídle, protože tohle místo si sobecky uzurpuje skála. Statik společně s projektantem musejí navrhnout nový způsob založení celého objektu. Kdepak, klasické obvodové základové pasy, to není nic pro nás. Kvůli podloží je třeba přepočítat celou statiku objektu, projektant musí vše překreslit a navrhnout pozměněné funkční řešení. Sečteno a podtrženo, začínáme zase od nuly. Na finanční stránku celé patálie se mě neptejte, neb to začínám vidět ruději než rudě!

Tenhle příběh se odehrál v polovině června. Píše se konec září a my stále nestavíme. A to ještě není zdaleka všechno. O tom, jak nás navštívila paní ze stavebního úřadu a v den plánovaného znovuzahájení stavby jsme vyhodili stavební firmu a začali shánět novou, o tom Vám napíšu zase příště. Ale na Vánoce určitě bydlíme, jen možná ne v domě, ale v iglú.

P.S. Poučení pro stavebníky – nekupujte si dům ve staré řadové zástavbě! Když už to uděláte, zjistěte si, jaké je podloží Vašeho pozemku, ať nejste nepříjemně zaskočeni. Donuťte geodeta, ať před předáním podkladů architektovi, porovná katastr s reálným stavem! Nenechte se uchlácholit „pouhým“ zaměřením.