Základová deska, jakou svět neviděl. Takhle volně by se dala asi parafrázovat hláška ze známé pohádky. Já bych chtěla teď v ruce držet právě ten pohádkový obušek a všem těm podvraťákům, kteří nám zavařili, bych s ním vyprášila kožich. Mírumilovné povahy prominou…

Po infarktových stavech, jež jsme zažívali počátkem léta 2021, a o kterých jsem se poměrně barvitě rozepisovala v příspěvku Nejasná zpráva o konci stavební sezóny, začalo vše vypadat zase trochu nadějně. Statik s projektantem spojili své síly a překvapivě rychle přepracovali způsob založení našeho domu včetně zajištění domů okolních. Základy byly alespoň na papíře vyřešené a my jsme se mohli s vervou pustit do realizace základové desky.

Čím je naše deska tak specifická? Nemáme pod ní klasické obvodové základové pasy, které jsou typické pro většinu domů. A proč? Důvody jsou hned dva, respektive tři – skála v zadní a jíl v přední části pozemku a dva sousedící rodinné domy v pofidérní kondici. Přední část domu bude mít tři příčné základové pasy, vlastně takové bodové rozpěry pro okolní domky. Zahradní křídlo nebude mít zase základové pasy vůbec. Zato tu bude vylitá 2,5 metru široká betonová pat(k)a, pořádně prošpikovaná železem, aby mohla tvořit protiváhu opěrné stěny zajišťující svah za domem před sesunutím. Vykopat klasický základ tu nemůžeme, brání nám v tom skála a špatná statika okolních staveb. Jako bonus je ještě nutné postupně metr po metru podbetonovat základy jednoho ze sousedních domů, protože jsou velice mělké a i při bodovém zajištění by hrozilo poškození jeho zdiva. Jako úplní zelenáči si na základovou desku v takových podmínkách netroufáme a jsme rozhodnutí práce přenechat „profíkům.“ Těch rádoby profíků si u nás podalo dveře pět, než přišel šestý, který desku skutečně postavil. Stálo nás to téměř rok vyřizování, telefonátů, schůzek, vysvětlování, hádek, doufání, čekání, nervů, zklamání, sil a energie. Ale to trochu předbíhám.

1. profík

Přijel v luxusní káře, ještě za sebou ani nestihl zabouchnout dveře a už volal: „Tak mi to tu rychle ukažte, za 15 minut musím odjet na oslavu narozenin.“ Přesně tento komentář jsme si od majitele stavební firmy vyslechli, když jsme ho konečně po měsíci a půl domlouvání a rušení schůzek dostali na pozemek. Pán super-cool oháklý od hlavy až k patě od Karla a Bosse, šířící za sebou omamnou vůni nás teda moc nepřesvědčil. Pozemek si spíš proběhl, než prošel a bylo vidět, že víc než na budoucí základy se soustředí na to, aby si neumazal svoje bílé tenisky zářící novotou. Jakmile po něm na pozemku zbyl jen závan jeho parfému, shodli jsme se s Tomem, že z celé návštěvy máme dost divný (rozuměj blbý) pocit. Když si na nás nedokáže udělat trochu času ani při první obhlídce terénu, jak by asi vypadala domluva během stavby? Raději zavčas vycouváváme.

2. profík

Pak nastoupil pan super bagrista Janek, jehož počínání jsem vylíčila v článku Jak za 15 hodin přijít o 180 tisíc. Jeho přístup ke stavbě a jednání s námi bylo naprosto brilantní – vždy ochotný, nikdy nezrušil žádnou domluvenou schůzku, navrhoval řešení. Navíc měla Jankova firma spoustu kladných recenzí, pan majitel tahal z rukávu nejrůznější zkušenosti, jak stavěl ve svahu, na skále, na bývalé skládce a pomalu snad i v močálech. Vzdušné zámky se, bohužel, rozplynuly současně s prvním dnem zemních prací na pozemku, ale s tím už vás nebudu znova nudit. Pokud máte chuť, začtěte se do výše zmiňovaného článku. Poté, co jsme se s tímto odborníkem rozloučili, bylo nám nad slunce jasné, že se musíme do všeho pustit nanovo. Rozhodit sítě, najít firmu, znova absolvovat schůzky na pozemku, k nim pozvat architekta plus statika a už potřetí vysvětlovat vše od začátku. Geologické složení pozemku, způsob založení, podbetonování sousedního domu a hlavně zase čekat, než se na nás vůbec dostane řada ve stavebním diáři nové firmy. Listí na stromech začínalo zvolna dostávat podzimní barvy a nás přepadaly chmury, jestli tu zatracenou základovou desku vůbec kdy uvidíme.

3. profík

Touha je ale mocná čarodějka a náš stisk (zatím) buldočí. Přes špatné počáteční zkušenosti nezbývalo zrovna moc času k pláči nad rozlitým mlékem. Na hromadě kamení se za nedlouho objevil další bagrista a majitel stavební firmy v jedné osobě. Firma číslo tři. Trošičku nás děsilo, že majitel má stejné příjmení, jako ten právě vyhozený odborník, ale snad to nebude věstit nic zlého. Jsme jen o poznání víc obezřetní a míň důvěřiví, ale máme celkem dobrý pocit, že by to mohlo klapnout a dobře dopadnout. Sice jsme se prozatím raději domluvili jen na odvozu kamení, provedení veškerých přípravných zemních prací a vykopání základových pasů, ale i tak to byla malá úleva. Základovou desku nám pan majitel nacení v průběhu probíhajících zemních prací. Pokud jste zvědaví, kde skončily a jak posloužily tuny kamení z pozemku, prolétněte článek Zde, v těchto místech, lesní cestu spravoval.

4. profík

Jelikož nás tlačí čas, pro jistotu oslovujeme ještě další firmu, abychom měli zálohu, kdyby nám 3. profík odřekl. Stavební píseček je malým prostorem a tak k našemu údivu zjišťujeme, že 3. a 4. profík se velice dobře znají a po vzájemné domluvě navrhují, že nejvhodnějším řešením by bylo, kdyby 3. profík vykonal pouze veškeré zemní a přípravné práce a 4. profík by se záhy vrhl na realizaci základové desky. Vypadá to jako schůdné řešení, se kterým všichni souhlasí. Pro nás to znamená další (už ani nepočítám kolikátou) schůzku na pozemku. Tentokrát se nás na něm sešlo všeho všudy 13 – statička, stavební dozor, my, architekt a zástupci obou firem. Připomíná to tu spíš místo, kde se má postavit nějaká veledůležitá a velekomplikovaná stavba a ne jen obyčejná základová deska nevelkého rodinného domu. Za tři hodiny rokování mají všichni účastníci jasno. Startují zemní práce na základech a nám proudí v žilách opět optimismus. Do 14 dnů bude vše připravené a vzápětí může nastoupit firma na desku. My vydechujeme s pocitem, že deska bude před zimou hotová, okolní rodinné domy zajištěné a nebude hrozit porušení jejich statiky.

5. profík

V den, kdy finišují zemní práce, mi zazvoní telefon a zástupce firmy 4. profíka mi bez emocí sděluje, že nám desku dělat nebudou. Rozmysleli si to. Vlastně si uvědomili, že teď nemají zaměstnance, které by mohli na práci uvolnit, deska je moc složitá a blablabla. Ten milion dalších výmluv už ani neposlouchám. Celou konverzaci zasekne větou, „snad jsme Vám nezpůsobili příliš velké potíže“. Do očí se mi hrnou slzy beznaděje. Co teď? S kompletně vykopanými základy pro náš domek a odhalenými základy sousedních domů, které se měly okamžitě podbetonovat, zůstáváme na prahu zimy opět bez stavební firmy. Voláme to 3. profíkovi, který ze sebe chrlí záplavu vulgárních výrazů na adresu konkurenční firmy. Chlapík má ale srdce, slibuje, že obvolá nějaké známé a zkusí nám zajistit firmu, která by nám desku do zimy stihla vylít. Popravdě, v této fázi už jsme tak vyšťavení, apatičtí a znechucení, že vážně uvažujeme nad prodejem celé nemovitosti. Máme po krk jednání všech stavebních firem, slibování, nedodržování dohod a umělého vytváření problémů a překážek. K tomu všemu musíme vysvětlovat sousedům, proč budou mít odhalené základy, které měly být hned zabetonované.

O tři dny později stojíme opět na pozemku. Bagrista vysvětluje svému kamarádovi 5. profíkovi, co potřebujeme a my si zase připadáme jako křečci v kolečku. Nový chlap se tváří nepříjemně, nechuť k realizaci základové desky z něj přímo vyzařuje. Bagrista jej přesvědčuje, my už na přemlouvání nemáme energii. Nakonec zamumlá něco jako souhlas, ale klade si podmínku. Nejdřív musíme nechat naši základovou patku vylít podkladovým betonem. Prý nebude pracovat na kamení a blátě. Patrně nějaká princezna mezi stavebníky. Následující týden necháváme základovou patku vylít téměř šesti kubíky podkladového betonu a těšíme se, že za pár dní se na pozemku budou dít divy. Počasí je na počátku listopadu překvapivě velmi příznivé a tak věříme, že desku dáme. Následující týden se nic neděje, pán si prý potřebuje dodělat práci někde jinde. Za další týden se též nic neděje, pořád se dodělává práce jinde. Jen si máme nechat rozšířit a prohloubit jeden ze základových pasů. Objednáváme bagr a necháváme vše připravit. Třetí týden k nám profík pošle 2 dělníky, kteří mají začistit základy u sousedních domů a připravit je k betonáži. Čtvrtý týden se nic neděje, jen se někde dodělávají obklady. Pátý týden konečně zabetonují dvě patky sousedního domu. Zbytek základů zůstává odkrytý. Je začátek prosince a sněží. Jedu se kouknout na pozemek a zjišťuji, že u odhalených sousedových základů leží 20 cm vrstva vody a rozbředlého sněhu. Volám to 5. profíkovi a dozvídám se, že tam přece jeho chlapi nebudou ve sněhu pracovat. Když namítnu, že za 5 týdnů nebyli schopní udělat zhola nic a jestli čekají, že na začátku prosince vysvitne slunce a bude 30 nad nulou, tak se asi nedočkají, je mi odpovězeno, že jestli s ním budu takhle jednat, tak se na to úplně vys… No, vždyť už jste se na to vysral. Volám stavební dozor, ať si to s profíkem vyřídí sám. Stavební dozor má očividně větší autoritu, profík se uklidní a je ochoten se hned následující den sejít na pozemku. Hrozba poškození okolních domů je tak veliká, že stavební dozor donutí profíka k zabetonování poslední kostky, i když mu za krk padá sníh. Zbytek základových pasů se musí nechat zahrnout, což pro nás znamená další náklady na dovoz a práci bagru. Omluvy nebo alespoň nějaké sebereflexe se nedočkáme. Za 16 dnů jsou Vánoce. O adventní náladě se u nás nedá vůbec mluvit, spíš to připomíná funus.

6. profík

Nakonec zmobilizujeme všechny zbytky energie a s trochou nadsázky celý příběh vyprávíme známému. Na oplátku dostáváme kontakt na „solidního chlapíka, co staví.“ Čtyři dny před Vánoci se s ním scházíme na pozemku. Nemáme vůbec žádná očekávání. Víme jen, že už si nepřejeme, aby profík číslo 5 ještě vůbec někdy překročil hranice našeho pozemku. Nový pan potenciální stavitel se prochází po pozemku, sem tam se na něco zeptá a když nakonec prohlásí „A kde je vlastně ten problém Vaší základové desky?“, nemůžeme uvěřit vlastním uším. První člověk, který se na nic nevymlouvá, nehledá problémy. Prý základová deska jako každá jiná. V březnu 2022 přijel, pracoval, řešil a za 10 dní jsme měli základovou desku hotovou. Za další týden zvládl 15 metrů dlouhou a 3,5 metrů vysokou opěrnou stěnu. Pro nás to byl Bůh…