Jakmile se ve schodišťové šachtě objevila vybedněná konstrukce schodů, výrazně mi to zvedlo náladu. Byla to předzvěst toho, že za pár dnů už nebudu muset lozit nahoru a dolů po nestabilním žebříku a před každým výstupem na Kilimandžáro pečlivě zvažovat, co si narvu do kapes, do kýble a do ruky, abych toho co nejvíc vynesla případně snesla.

Toho dne jsme vlastně neměli na stavbě ani být, natož pracovat. Ale jak stavebníci jistě přisvědčí, většinu prací na domě (toho času pořád bez střechy) řídí náklonnost počasí, a tak jsme se rozhodli, že příjemného podzimního slunce ještě naplno využijeme k dolepení hydroizolace a následné tepelné izolace na atiku stropního světlíku. Vidina dokončených schodů, rostoucí krov nad druhým patrem a příslib montáže oken do Vánoc nás těšil jen do chvíle, kdy jsme z patra sklouzli po žebříku do přízemí.

Příjemně naladěné a s chutí na kávu nás odchytl schodař a s klidem prohlásil, že reálné míry naší schodišťové šachty nesouhlasí s mírami uvedenými ve výkresu. Jak jako nesouhlasí? Prostě na papíře máme o 16 cm víc, než v realitě. Tupě zírám na řemeslníka a nenacházím odvahu, abych se zeptala, co to pro nás znamená. Pán je zřejmě telepat, začne nám opatrně vysvětlovat, že poslední schod ve druhém patře nebude končit v úrovni podlahy, ale bude nad ní o 5 cm vyčnívat. Jako bonus ještě krásně vykukuje za hranu příčky, takže překáží. Nevzhledný nízký zub schodový! Mohl by z něj být ale celkem hezký recitační schůdek, nebo taky past na všechny, kteří by potřebovali v noci na záchod a bylo jim lenošno si rozsvítit. Opouštím svoje ironicky-zákeřné myšlenky a při pohledu na téměř dokončenou vyvázanou armaturu schodiště, se mi dělají mžitky před očima. Potřebovala jsem se párkrát nadechnout a nic neříkat, nechat tu hnusnou novinku proběhnout tam a zase zpátky, než jsem se odhodlala k odpovědi a rezolutnímu odmítnutí mít na domě schodového paskřivce.

Schodař drží v ruce technický výkres od naší statičky a jelikož jsme předpokládali, že tento je z celé projektové dokumentace nejpodrobnější, tak vlastně ani jiný nemá. Proč zase další fuck up? Ruce se mi třesou zimou a zkřehlými prsty vyhledávám na mobilu projekt od architekta. Alespoň půdorys 1. a 2. patra, na kterém je schodiště též identifikovatelné včetně kót. Když schodař prohlásí, že máme v každém z dokumentů zakreslen jiný tvar i míry schodiště, nemůžeme tomu uvěřit. Řemeslník jen tak mimochodem prohodí, že bude muset tedy armaturu rozvázat, bednění rozebrat a celé schodiště udělat od nuly znovu. Čtyři dny práce jsou zmařené a pár desítek tisíc právě vylétlo oknem bez užitku. Přemýšlím, jestli se mám smát, nadávat nebo brečet. A hned k tomu přibývá další hřebíček do pomyslné rakve, schodař je totiž zavalený prací až do druhé poloviny ledna. Znamená to tedy jediné, celou konstrukci rozebrat a smířit se s tím, že místo schodů tu zase na další skoro dva měsíce bude pouze šachta a v ní opřený žebřík. Taková představa se nám ale vůbec nelíbí. Schody potřebujeme pro firmu, která nám má začátkem prosince montovat okna. Skutečně to nemá nějaké řešení? Třeba i nezakreslené v projektu. Prostě nějaké, na které nebudeme muset dva měsíce čekat.

Schodiště má ještě jeden špek. Abychom totiž na max využili veškerý prostor v malém domě, máme pod jeho křídlem umístěné WC. Za současné situace a podoby schodiště by tuto královskou místnost mohla navštěvovat tak maximálně naše dvojčata, ale Tom by se tu se svými 180 cm musel hrbit a patrně couvat jako rak, aby se vůbec probojoval na místo určení. Přeci nebudeme mít místo splachovacího WC na zahradě kadiboudu!

Nasedáme do auta a raději jedeme pro tištěnou verzi projektové dokumentace. Schodaře ponecháváme na stavbě s jeho myšlenkami a výpočty. Doufáme, že nás z této šlamastyky zachrání. Nejvíc mě překvapuje, že už po všech těch stavebních fuck upech, úspěších i přešlapech nepropadáme ani panice, ani euforii. Prostě to bereme jako fakt, další situaci, kterou je potřeba vyřešit. Přijíždíme domů, bereme výkresy a fičíme zpět na stavbu. Schodař si na provizorním stole z DOKA desek rozloží všechny výkresy a nestačí zírat. A my konec konců taky ne! Na dvou výkresech máme namalované schodiště s točitým přechodem. Na třetím je schodiště s rovnou podestou. Jiný počet schodů, jiné výšky schodů, prostě k neuvěření. Čím se má pak člověk teda řídit? Patrně vinou přepracovávání projektu došlo v části dokumentace k ponechání původního návrhu schodiště s rovnou podestou a do části výkresů se dostalo schodiště „nové“ s točitým přechodem a upravenou výškou schodů. Ukažme si prstem, kdo to zavinil, ale to je tak asi všechno, co s tím v tuto chvíli můžeme udělat.

Štěstím v neštěstí je sám pan řemeslník, který během naší cesty pro projektovou dokumentaci stihl nejen vymyslet řešení, jak schodiště udělat opět pěkné a funkční, nerozebrat při tom úplně celou vybedněnou konstrukci a navíc ještě dokázat, že na WC pod schody budou moct i všichni lidé normálního vzrůstu a ne jen hobiti. Kdyby mi to nebylo před Tomem trapné, tak bych tomu chlapovi skočila na krk a vlepila mu pusu. Raději jsem špitla něco o největším úžasňákovi a zachránci a jala se vyklidit schodařovo zorné pole. Stejně jsme s Tomem měli pořád spoustu práce se zateplováním světlíku, tak jsme šli raději vytvářet nějaké trvalé hodnoty.

Když se schodař objevil na střeše, Tom jen prohodil: „Ááájééé, špatné zprávy jdou“, ale řemeslníkův úsměv od ucha k uchu nás přesvědčil, že opak je pravdou. Nejenom, že celé schody stihl přebednit a znovu vyvázat část armatury, on nám ty schody zvládne i vylít v původně naplánovaném termínu. Takže na Vánoce si můžeme zaběhnout z 1. do 2. patra pěkně po betonových schodech. No řekněte, co víc si můžete přát! Jistě jste napnutí, jakou podobu bude mít nakonec schodová podesta. Nebude ani točitá, ani monolitická, jak plánoval projektant nebo statik (každý ve své dokumentaci nějak jinak :-), ale bude elegantní, dvakrát dělená a chůzi příjemná.

Jak jste jistě pochopili, plánovanou kávu jsme si toho dne dopoledne už neuvařili, ale zato jsme měli nesmírné štěstí, že na domě pracoval řemeslník, kterému naše situace nebyla lhostejná a snažil se nám pomoci, vymyslel skvělé řešení a nezabalil to se slovy, až si to vyřešíte s projektantem, tak já přijdu.